Web Analytics
V sobotu 21.9. se k nám dostanete pouze přes botanickou zahradu. V neděli 22.9. pro veřejnost zavíráme ve 14 hodin.

Spolek Pro poznání

Seniorský vzdělávací program Blízká setkání třetího věku má za cíl zábavnou inovativní formou vzdělávat, ale také bavit a socializovat seniory nejen z Olomouce. Tento inspirativní kurz vymyslela lektorka trénování paměti Naďa Žondrová. Oslovila pedagožku Ivanu Fellnerovou z Přírodovědecké fakulty UP a společně s Martinou Vysloužilovou z Pevnosti poznání založily v roce 2015 Spolek pro poznání. V létě spustily první registraci a zájemci o kurz si mohli i díky podpory Olomouckého kraje vyzkoušet bezplatné ukázkové lekce.

 

Historie vzdělávacího programu Blízká setkání třetího věku

První účastníci se potkávali od září do prosince 2016. Lektoři je učili překonávat řadu překážek. Prostřednictvím tří tematických oblastí – fyziologie lidského těla, mozkový jogging a fyzioterapie – si zvykali porozumět svému tělu, které dobře funguje na základě rovnováhy fyzického i duševního zdraví. Na stejné, originální výuce, lekce 1. ročníku pokračují do dneška. Absolvovalo je několik stovek účastníků.

„Naším cílem bylo od začátku představit lidské tělo jako jeden funkční celek, kde si mezi sebou buňky neustále povídají. Chtěli jsme ukázat, co se stane, když taková komunikace selže, ale hlavně také to, jak něčemu takovému předejít.“ (Ivana Fellnerová, lektorka fyziologie)

Program si ihned po startu našel řadu příznivců. V pokračovacích lekcích 2. ročníku seniory čekalo vzdělávání v těchto oblastech: psychologie, fyziologie výživy, trénování paměti, žonglování a fyzioterapie. Mezi lektory se nově objevili lektoři trénování paměti Věra Přikrylová a Martin Král, psycholožka Zuzana Faldynová a žonglér Jan Hlavsa.

 „Pohyb patří mezi hlavní biologickou potřebu všech živých bytostí, ale člověk jako jediná živá bytost má tu možnost se rozhodnout, zda se bude hýbat nebo bude pasivní. Kladný vliv pohybu má příznivé účinky na psychiku jedince, činnost mozku a dokonce i paměť.“

(Lenka Fasnerová, lektorka fyzioterapie)

 

V hodinách o psychologii se účastníci věnují tématu, proč je dobré porozumět své psychice. Užitečná jsou především zjištění, která přináší tzv. pozitivní psychologie. Mezi ta nejdůležitější patří, že i v období stáří se lze učit nové věci a je v něm velká příležitost pro růst a zrání osobnosti.

Autorka nápadu založit kurz Blízká setkání třetího věku Naďa Žondrová se bohužel dalších lekcí nedožila. Zemřela po těžké nemoci 27. srpna 2017. Jejím velkým přáním bylo, aby nastartovaný kurz úspěšně pokračoval dál, a to se také nakonec podařilo.

 


 

Rozhovor s Naďou Žondrovou

Co bylo hlavním impulzem pro vznik projektu?

Lidé se nikdy nedožívali tak vysokého věku, a tudíž netrávili tak dlouhou část života v penzi. Věk lidského dožití se v posledních letech výrazně zvýšil. To zní jako dobrá zpráva. Znamená to, že nás čeká mnohem delší etapa života „v zaslouženém odpočinku“, kterou si můžeme užít dle svých představ a přání. Lidé starší 60 let tvoří téměř jednu čtvrtinu populace vyspělých zemí, což je zcela nový fenomén, který se teprve učíme přijímat a poznávat.

Další, a ten je mnohem důležitější, je fakt, že v souvislosti se stářím zatím slýcháme spíše negativní zprávy.  O alarmujícím nárůstu různých forem stařecké demence, zvl. Alzhaimerovy nemoci, nebo o neustále se zvyšujícím počtu kriminálních činů zaměřených na starší lidi. Ano, to jsou fakta, se kterými je třeba co nejrychleji něco dělat.

Vyspělost každé společnosti se pozná mimo jiné také podle toho, jak si umí s takovými problémy poradit. Také pod vlivem těchto zpráv narůstá ve společnosti představa o seniorech jako o slabé a bezbranné skupině lidí, která jakoby nezodpovídala za své životy a osudy, a k níž je nutno chovat se téměř jako k malým dětem. Není se co divit, že mnoho aktivních seniorů tento postoj uráží a dehonestuje. Dnešní 60letí většinou nesedí pasivně na zápražích svých domů. Ale není senior jako senior.

„Klíčem je uvědomění, že každý máme svůj osud ve vlastních rukou a že cesta ke spokojenosti vede přes náš aktivní přístup.“

 

Myslíte si, že se tenhle většinový názor dá nějak změnit?

Stáří není nic jiného než jedna z řady biologických etap našeho života, která má svá specifika, jako mají svá specifika i jiné životní a biologické etapy. Trend dlouhověkosti tady je a nadále bude. Není to nějaké přechodná fáze. A protože se to týká nás všech, musíme se s tím naučit žít ve shodě. Mladší, na které stáří teprve čeká, i ti, kteří je již prožívají. Čeká nás 20 nebo 30, možná více let života „seniorského věku“. A to je nezanedbatelná doba.

A jsme na ni opravdu připraveni? Víme, jak naložit s takovým darem?

Prvním a důležitým předpokladem k tomu, budeme-li si umět v rámci svých možností tyto roky užít, je přestat vnímat problémy stáří jako nepříjemnou a neatraktivní součást života plnou bolesti a samoty, se kterou se již nedá nic dělat. Klíčem je uvědomění, že každý máme svůj osud ve vlastních rukou a že cesta ke spokojenosti vede přes náš aktivní přístup. Odchod do důchodu je pro každého člověka výrazný a významný zlom v jeho životě. Mnoho lidí si to neuvědomuje. Utlumí se společenské, psychické a fyzické aktivity, které byly přirozenou a nutnou součástí produktivního věku a začíná období vytouženého „zaslouženého odpočinku“.

V mnoha případech se člověk ze dne na den dostává do určité sociální izolace, nabývá dojmu „nepotřebnosti“, zbytečnosti a nenaplněnosti. A co je důležité – výrazně se zpomalí i jeho fyzické a psychické tempo. Určitý stereotyp života, který u některých starších lidí vzbuzuje pocit bezpečí a klidu má však mnohdy destruktivní charakter pro naše tělo a především mozek. Jednoduše řečeno, co není používáno, přestává fungovat nebo funguje jinak než bychom chtěli. Odtud je už jenom krůček k sociální izolovanosti, neschopnosti orientovat se v nových situacích, bránit se jak mentálně, tak fyzicky „šmejdům“ a stát se snadnou návnadou pro všechny formy zneužívání, dokonce i stále častějšímu domácímu násilí.

Je z toho vůbec nějaká cesta ven?

Starší věk s sebou přirozeně nese úbytek fyzických sil a má vliv i na kognitivní funkce mozku, především paměť, rychlost zpracovávání informací, rychlost rozhodování. Zhoršuje se prostorová orientace, stabilita těla, objevují se bolesti kloubů. Ale ne bezvýhradně a nutně. Mnohému lze včas zabránit, předejít a zpomalit tak obtíže, které s sebou věk přináší. Proto přicházíme s naším projektem, který se zaměřuje přesně na tuto problematiku  – fyziologii lidského těla, mozek a jeho poznávací funkce, tj. především paměť a tělo, tj. hybnost, stabilita, zpevnění, relaxace, fyzioterapie. Jde o to ukázat, že tyto tři oblasti se, a to zvláště ve starším věku, velmi silně navzájem ovlivňují a naučit seniory s tímto pracovat. Nepředpokládáme, že by někoho bavila sáhodlouhá teorie. Zvolili jsme praxi pro život.